Kapitola sborníku The Legacies of the Romani Genocide in Europe since 1945 se věnuje autobiografiím sepsaným v letech 1957–1989 dvěma Romy z Československa, kteří přežili holokaust, s cílem prozkoumat poválečnou zkušenost Romů při veřejném prezentování jejich osudů v atmosféře marginalizace specifických obětí holokaustu, pokračující stigmatizace romské identity a státní kontroly „Cikánů“.

Text zdůrazňuje význam výzkumu zaměřeného na poválečné aktivity Romů a zkoumá prostor, v němž mohl být romský holokaust v komunistickém Československu připomínán, i boj Romů o prosazení významu vlastní historie ve veřejném prostoru a kolektivním vědomí.

Text byl publikován v knize The Legacies of the Romani Genocide in Europe Since 1945 (Celia Donert, Eve Rosenhaft, eds., Routledge, 2021, s. 183–213).