Článek se zaměřuje na lokální praxi při prosazování centrální politiky socialistického Československa, jejímž cílem bylo regulovat pohyb Romů, včetně snahy o usazení kočujících osob a pozdějšího plánu řízeného přesídlení Romů z východního Slovenska do českých zemí.

Přestože migrace byla sdílenou zkušeností obyvatel historicky marginalizovaného regionu východního Slovenska, mobilita Romů byla securitizována a v centrální politice chápána jako kvalitativně odlišný pohyb „Cikánů“. Studie, založená především na životních drahách Romů spojených se sociálním prostorem konkrétní obce na severovýchodním Slovensku, zkoumá, jak různé aspekty jejich mobility ovlivňovaly vyjednávání jejich ambivalentního postavení v místní socioekonomické hierarchii.

Autor ukazuje, že navzdory restriktivní politice si někteří Romové dokázali zachovat kontinuitu migrace jako nezávislé ekonomické strategie i kontinuitu místní sounáležitosti, a to i díky pomoci Neromů. Studie přispívá k širší debatě o povaze aktérství Romů a jejich sociálním postavení ve střední a východní Evropě.

Publikováno v časopise Romani Studies (32, 6/2022, s. 23–50).