Abstrakt:

V této kapitole se budeme zabývat proměnlivými významy pojmů chisto (doslova „čistý“) a narodna (doslova „lidový“), které jsou dnes v Bulharsku používány jak v odborném, tak v běžném diskurzu k označení toho, co je považováno za „folklor“. Budeme přitom zohledňovat jejich historický vývoj, intertextualitu a interdiskurzivitu. Prostřednictvím sociolingvistického přístupu (Heller 2002; Canut aj. 2019) zasadíme užívání těchto pojmů do konkrétních historických souvislostí a budeme zkoumat cíle a záměry mluvčích, kteří je používají.

V první části ukážeme, jak byla v období komunistického režimu odborníky vytvořena institucionální definice chista narodna muzika (doslova „čistá lidová hudba“) jako označení hudební formy považované za bytostně bulharskou, a tím i jako prostředek vymezení hranic tzv. narod (doslova „národa“). Uvidíme, že v procesu „vymazávání“ (Gal a Irvine 2019) byla tato hudba „očištěna“ od všech prvků považovaných za „příliš orientální“, například od ornamentiky označované jako turtsism (Buchanan 2006) nebo tsiganiya (Peicheva 1998).

Dále se zaměříme na to, jak byly po nástupu demokratsiya (doslova „demokracie“) a následně globalizace tytéž pojmy jednotlivými aktéry znovu přivlastněny (Silverman 2012) a významově přetvořeny (Butler 2006), aby odpovídaly novým hodnotám a potřebám. Na základě analýzy toho, jak romští hudebníci z Kotelu používají výrazy chista (doslova „čistá“) a authentichna (doslova „autentická“) k popisu svého způsobu hudebního projevu, předkládáme hypotézu, že prostřednictvím skutečné „performance autenticity“ (Lemon 2000) dokážou nejen zpochybňovat oficiální kategorizace a stereotypy s nimi spojené, ale také si nárokovat své místo v bulharské společnosti jako aktivní nositelé a spolutvůrci kulturní tradice.

Bio:

Camilla Salvatore je doktorandkou na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (školitel: Yasar Abu Ghosh) v oboru obecná antropologie a současně na Université de Paris Cité (školitelka: Cécile Canut) v oboru sociolingvistika. Ve své disertační práci s předběžným názvem „Mluvíme čistou cikánštinou, jsem čistá Romka.“ Performování odlišnosti prostřednictvím jazykových a uměleckých praktik v bulharském Kotelu zkoumá, jak se romští obyvatelé Kotelu prostřednictvím svých uměleckých a jazykových praktik vymezují vůči oficiálnímu diskurzu prezentujícímu město jako „model romské integrace“. Magisterský titul získala v oboru antropologie na Turínské univerzitě a bakalářský titul v oboru filozofie na Milánské univerzitě.

Kontakt: salvatorecamilla8@gmail.com

Carol Silverman je kulturní antropoložka a folkloristka, která se více než třicet let věnuje výzkumu, výuce, aktivismu i interpretační praxi v oblasti balkánské hudby a kultury. Zaměřuje se především na Bulharsko a Severní Makedonii, stejně jako na romské přistěhovalce z Balkánu v Severní Americe a západní Evropě. Ve svém výzkumu zkoumá vztahy mezi politikou, etnicitou, rituálem, hudbou a genderem. Zabývá se také fenoménem „cikánské“ hudby ve vztahu k otázkám kulturní apropriace, reprezentace a vyjednávání identit na globálním hudebním trhu.

Její kniha Romani Routes: Cultural Politics and Balkan Music in Diaspora vyšla v roce 2012 v nakladatelství Oxford University Press spolu s rozsáhlým doprovodným webovým portálem a získala cenu Alan Merriam Book Prize udělovanou Society for Ethnomusicology. Její novější kniha Ivo Papasov's Balkanology (Bloomsbury, 2021) sleduje vývoj bulharské svatební hudby od jejího vzniku v 70. letech 20. století přes proměnu ve fenomén world music v 90. letech až po její současnou podobu. Její výzkum podpořily nadace Guggenheim, IREX, NEH, ACLS a NCSEER. Je rovněž profesionální hudebnicí a pedagožkou balkánské hudby a spolupracuje s nevládní organizací Voice of Roma.

Kontakt: csilverm@uoregon.edu