Pietní akt uspořádala Městská část Praha 6 ve spolupráci s naším Pražským centrem pro romské dějiny a Muzeem romské kultury, státní příspěvkovou organizací. 

Pražské centrum pro romské dějiny pro tuto příležitost připravilo leták se svědectvím pamětnice Karolíny Kozákové, rozené Růžičkové.

Karolína Kozáková vydala své paměti v roce 2004 pod názvem Cesta životem v cikánském voze. Dosud jde o jediné známé očité svědectví o internaci Romů v areálu pracovního tábora v Ruzyni.

Když transport Romů a Sintů z Čech odjížděl z Prahy-Ruzyně do Osvětimi (přesněji do Auschwitz II-Birkenau), nebylo Karolíně Růžičkové — později provdané Kozákové — ještě ani jedenáct let.

V meziválečném období si Karolína, její rodiče a sourozenci vydělávali na živobytí cestováním po trzích v českých a moravských městech v koňském voze, který byl zároveň jejich domovem. Její otec Robert Růžička obchodoval s koňmi a brousil nože a nůžky, zatímco matka Jana, rozená Čermáková, prodávala podomně šicí potřeby.

Pro děti znamenal život na cestách mimo jiné časté střídání škol. Opakovaně navštěvovaly nové školy mezi novými spolužáky vždy jen krátkou dobu, přičemž rodiče dbali na to, aby děti školu navštěvovaly pravidelně.

Na začátku roku 1940 vydala vláda nařízení o „zákazu kočování“ a o nuceném usazení Romů. Rodina Růžičkových si následně koupila malý rodinný dům ve Zdaboři u Příbrami…