Abstrakt

V předkládaném článku upozorňuji na dlouhodobé přetrvávání rasistického stereotypu zingari jako únosců dětí prostřednictvím čtyř případových studií z italských státních archivů a čtrnácti případových studií z deníků Corriere della Sera a La Stampa z počátku 20. století. Tyto čtyři případy ukazují napětí mezi místními rasovými předsudky vůči zingari a úřady, které usilovaly o efektivní kontrolu a dohled nad nimi.

S nástupem moderní pozitivistické kriminologie se zdálo, že místní bezpečnostní orgány a karabiníci (paramilitární policejní složka) přistupovali skepticky k tvrzením veřejnosti, že se „Cikáni“ podílejí na únosech. Přestože používali rasistické policejní praktiky, distancovali se od lidových stereotypů a předsudků ve prospěch moderních „vědeckých“ přístupů a toto „poznání“ využívali k prosazování své agendy.

Tyto případy ukazují přetrvávající sílu literárního rasistického tropu na úrovni veřejnosti a tvrdím, že veřejné „vědění“ o zingari bylo italskými státními orgány využíváno k výkonu administrativní kontroly v oblasti veřejného pořádku. Tyto cíle představují odklon od literárního vzniku tohoto tropu v 16. století, který zdůrazňoval nutnost asimilace těch, kteří byli označováni za „neposlušné“, zároveň však vykazují důležité podobnosti s jeho využitím ve 21. století, kdy funguje jako „rasový hoax“ mobilizující občany proti migrantům a ospravedlňující zvýšený dohled ze strany státu. Společným prvkem po celou dobu zůstává významná role masových a populárních médií jako nositelů tohoto rasistického stereotypu.

Medailon

Jennifer Illuzzi je docentkou historie na Providence College. Zaměřuje se na průsečíky institucionálních dějin a diasporických populací, zejména romské populace v Evropě. Zabývá se moderními německými a italskými dějinami se zaměřením na sociální a politické dějiny, zejména dějiny genderu, konce 19. a počátku 20. století.

Registrace uzavřena: https://cesnet.zoom.us/meeting/register/cKJLme8rRUeb9eV_QfDK3Q