Maria Gloria Tumminelli

Inside the Churches

The Gitanos and the Right of Asylum in the Seventeenth-Century Habsburg Spain

 

(Uvnitř kostelů: Gitanos a právo azylu v habsburském Španělsku 17. století)

 

Diskutující: Massimo Aresu

 

15. prosince 2021

Abstrakt:

Právo azylu se objevuje současně se vznikem prvních křesťanských církví. Zaručovalo, že uprchlíci, kteří nalezli útočiště na posvátných místech, nemohli být násilně vyvedeni, odsouzeni k smrti ani podrobeni jiným tělesným trestům. Využívání kostelů jako míst poskytujících útočiště mohlo být zneužíváno, zejména bandity, světské úřady však obzvlášť popuzovalo, že této praxe využívali také Romové. Analýza případu Gitanos v habsburském Španělsku otevírá několik zásadních otázek. Světské úřady se snažily odmítnout navrácení Romů do azylu s odvoláním na jejich oprávněné zadržení, protože byli na základě veřejného mínění (publica vox et fama) považováni za zloděje (publici latrones), a neměli proto podle jejich názoru právo požívat azylového privilegia. Biskupští vikáři však s mimořádnou vytrvalostí hájili právo azylu a zejména v případě Gitanos požadovali a často také dosáhli jejich propuštění. Příspěvek se zaměřuje na proměny romské identity i na rostoucí význam, který církev tomuto privilegiu přikládala. Spor mezi světskou a církevní mocí se postupně proměnil v zápas institucí o zachování tohoto práva za každou cenu. Tento mocenský konflikt nepochybně využívali zločinci, zatímco Romové žijící řádným způsobem života se po zrušení azylového privilegia ocitli v hledáčku plánované vyhlazovací politiky, jak dokládá Velký zátah na Romy z roku 1749.

Maria Gloria Tumminelli absolvovala s vyznamenáním studium hospodářských a sociálních dějin raného novověku na Milánské univerzitě (2015). V roce 2019 získala doktorát z novověkých dějin na Univerzitě v Pavii obhajobou disertační práce Gypsies in the Spanish Empire: Soldiers, Bandits and Vagabonds between Milan, Naples and Castile (XVI–XVII Centuries). V témže roce obdržela stipendium Savoldelli udělované Archivio Bergamasco. Mezi její významné publikace patří studie Desiderando di lasciar detta professione e non andar vagando: Gli zingari nel Ducato di Milano tra emarginazione e convivenza (secc. XV–XVII) (2019).

Massimo Aresu, Ph.D., se specializuje na dějiny přítomnosti Romů ve Středomoří v raném novověku. Působí jako hostující výzkumník na Univerzitě v Leedsu, kde realizuje projekt Marie Skłodowska-Curie Mediterranean Gpsies: A Forgotten History Beyond Diaspora, Nomadism, Marginality in Three Western Mediterranean Territories of the Spanish Crown (Andalusia, Sicily, Sardinia, 16th–Early 18th Centuries)* (2018–2021). Mezi jeho nejnovější publikace patří spolueditovaná kniha Questo genere di uomini: Testi su egiziani cingari zingari zingani nell'Italia moderna (1422–1812) (s Leonardem Piaserem a kol., 2020) a studie Representing Spanish Gpsies during the Second Half of the 18th Century: A Dissenting Voice* (2019).