Abstrakt:

Článek analyzuje narativy polské policie o Romech v meziválečném období a odhaluje dobové postoje i možné policejní praktiky. Podle policejních časopisů a příruček byli Romové vykreslováni jako kočovní lidé se sklony ke krádežím a podvodům. Jejich tradiční řemesla byla považována pouze za zástěrku pro nezákonnou činnost. Mezi navrhovaná opatření patřily prohlídky romských vozů, důkladné kontroly osobních dokladů a plošné snímání otisků prstů romských podezřelých. Tento narativ byl součástí širšího profesního diskurzu policie a pravděpodobně odrážel i skutečné postupy vůči Romům. Polská policie vycházela z tehdejších evropských poznatků o Romech z oblasti kriminalistiky a kriminologie. Přestože v Polsku neexistovaly diskriminační zákony namířené proti Romům, policie zřejmě jednala v jakémsi „stavu výjimečnosti“ a obcházela platné právo. Šlo o jednu ze dvou tehdejších evropských strategií přístupu k Romům; druhou představovalo přijímání otevřeně diskriminačních zákonů.

Piotr Wawrzeniuk (Švédská univerzita obrany)

Jennifer Illuzzi (Providence College, USA)