Abstrakt:

Tento článek zkoumá nostalgické vzpomínání na jazzového kytaristu Djanga Reinhardta (1910–1953) v období, kdy žil a působil ve Francii okupované nacistickým Německem. Od 30. let 20. století se Reinhardt stal nejvýznamnějším evropským jazzovým hudebníkem. Nacistická politika oficiálně označovala jazz za „zvrhlou“ hudbu, v praxi byl však tolerován, ne-li přímo podporován, a Reinhardt tak mohl během okupace v letech 1940–1944 nadále veřejně vystupovat. Jako příslušník romské skupiny Manušů (označované také – poněkud pejorativně – jako „Cikáni“) byl vystaven nebezpečí pronásledování v rámci nacistické genocidní kampaně proti Romům. Mnozí však připisují jeho záchranu před deportací či ještě horším osudem právě tomu, že byl světově proslulým jazzovým hudebníkem.

Příběhy o jeho vzdoru vůči nacistům byly v posledních desetiletích vyprávěny v nejrůznějších médiích – v knihách, článcích, filmech, rozhlasových i televizních pořadech –, které oslavují jeho přežití. V tomto článku ukazuji, jak populární narativy o Reinhardtově válečném období slouží jako prostředek k promýšlení představ o kulturní subverzi. Tyto narativy jsou utvářeny fascinací Paříží éry swingu, postavou jazzového génia, stereotypem nadčasového a tuláckého „Cikána“, životem pod nacistickou okupací i protifašistickým odbojem. Propojováním a překrýváním těchto motivů vytvářejí příběhy o Reinhardtových válečných zkušenostech komplexní postavu vzbuzující zvědavost i fascinaci.

Mým hlavním argumentem je, že narativy soustředěné kolem Reinhardta propojují přitažlivost historie nacisty okupované Francie s esencializujícími představami o Romech. Zobrazení Reinhardta za nacistické okupace mohou na jedné straně přispívat k současným snahám o uznání romské genocidy a dosažení odškodnění jejích obětí, na straně druhé se však mohou podílet na historickém revizionismu a reprodukovat rasové stereotypy.

Bio:

Siv B. Lie („Sív Bí Lí“) je odbornou asistentkou hudební vědy na University of Maryland. Ve svém výzkumu se zaměřuje na vztahy mezi kulturní produkcí, rasou a politikou. V oblasti etnomuzikologie a lingvistické antropologie zkoumá, jak romské skupiny využívají hudbu a jazyk k prosazování svých sociálních, politických a ekonomických zájmů. Její oceňovaná první kniha Django Generations: Hearing Ethnorace, Citizenship, and Jazz Manouche in France (University of Chicago Press, 2021; www.djangogen.com) ukazuje, jak se napětí mezi rasovou identitou a národní příslušností promítá do francouzské jazzové scény. Je spoluzakladatelkou a hlavní koordinátorkou Initiative for Romani Music při Newyorské univerzitě a kurátorkou hudební sekce digitálního archivu RomArchive. Více informací je k dispozici na www.sivblie.com.

Kontakt: slie@umd.edu

Adriana Helbig je docentkou hudební vědy a vedoucí Katedry hudby na University of Pittsburgh. Je autorkou knihy Hip Hop Ukraine: Music, Race, and African Migration (Indiana University Press, 2014) a spolueditorkou publikace Hip Hop at Europe's Edge: Music, Agency, and Social Change (Indiana University Press, 2017), kterou připravila společně s Miloszem Miszczynským. Její kniha ReSounding Poverty: Romani Music and Development Aid vyšla v nakladatelství Oxford University Press v červenci 2023. Je klasicky vzdělanou klavíristkou a vyučuje kurzy zaměřené na globální hip hop, aplikovanou etnomuzikologii, hudbu a studia disability a hudbu v kontextu konfliktů.

Kontakt: anh59@pitt.edu