Mezinárodní konference: Tracing the Legacies of the Roma Genocide. Families as Transmitters of Experience and Memory
(Mapování odkazů genocidy Romů: Rodiny jako nositelé zkušenosti a paměti)
20.-21. září 2017
Organizátoři:
Celia Donert (Univerzita v Liverpoolu)
Eve Rosenhaft (Univerzita v Liverpoolu)
Kateřina Čapková (Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR)
Helena Sadílková (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy)
Konference je společnou akcí dvou nedávno vzniklých akademických iniciativ zaměřených na výzkum dějin Romů a Sintů a podporu nových přístupů v tomto oboru: Prague Forum for Romani Histories a výzkumné sítě Legacies of Roma Genocide in Europe since 1945, financované britskou Arts & Humanities Research Council (AHRC). Obě iniciativy usilují o podporu odborné diskuse o dějinách Romů jako nedílné součásti evropských dějin i současné evropské společnosti.
Porozumění genocidě Romů během druhé světové války je klíčové pro pochopení poválečných dějin romských rodin a komunit v celé Evropě. V letech 1933–1945 bylo v důsledku rasové politiky nacistického Německa, jeho spojenců a dalších evropských států zavražděno nejméně 130 000 Romů. Někteří romští aktivisté a badatelé odhadují počet obětí až na půl milionu. Přestože dnes již částečně rozumíme mechanismům i rozsahu romského holokaustu, dlouhodobé důsledky masového vraždění, ghettizace, nucených sterilizací a otrocké práce pro první, druhou i třetí generaci přeživších zůstávají dosud jen málo prozkoumány. Lze však předpokládat, že porozumění traumatu genocidy z poloviny 20. století, stejně jako způsobům, jakými byla tato genocida většinovou společností uznávána či zpochybňována, je zásadní pro pochopení přetrvávající diskriminace evropských Romů v současnosti.
Cílem konference je proto zmapovat současný stav výzkumu a přispět k utváření další výzkumné agendy zaměřené na zkoumání toho, jak zkušenosti s pronásledováním a násilím i jejich předávání v rodinné a kolektivní paměti ovlivnily od roku 1945 rodinné příběhy, politické a sociální identity i vztahy mezi romskými komunitami a státem v různých částech Evropy. Takový výzkum musí mít široký geografický záběr a překročit rámec známějších míst paměti, jakým je například tzv. cikánský rodinný tábor v Auschwitz-Birkenau, aby zahrnul i témata, jako jsou důsledky válečných deportací rumunských Romů do Podněstří. Vítány jsou rovněž kritické přístupy k periodizaci v delším časovém horizontu, které mohou přispět k lepšímu pochopení specifik (či naopak obecnější povahy) událostí odehrávajících se mezi polovinou 30. let a rokem 1945. Naším cílem je podpořit tolik potřebnou komparativní a transnacionální perspektivu výzkumu romských dějin v poválečné Evropě a zároveň propojit romistický výzkum se širšími debatami o důsledcích genocid v soudobých evropských dějinách.